Dnové na Changa Bang 1.část

Máme tu čest uveřejnit Vámi vybranou kapitolu z deníků Milana Majdiče Dnové na Changa Bang, jak je zaznamenal v průběhu pokusu o zdolání této hory. V hlasování na stránkách zvítězil 7.den: Křest výškou. Redakce www.triesteeagles.blogspot.com přeje příjemný zážitek:

Hola hej horské ráno! Vypadá to, že dneska máme celkem dost času. Naším úkolem je „pouze“ dojít do základního tábora. Nějakejch 6 hodin nebo to bylo 6 hodin z Ruin? Nevíme, každopádně nespěcháme a po snídani se ještě dlouho přebalujem a máváme tak poslednímu odchodivšímu.. To jsme ale neměli dělat, bo přišli babky uklízečky a ačkoliv jsme byli už na cestě betonce, zavolali nás zpátky ať se vrátíme, všichni! No tušili jsme pro co :) a taky že jo. Včera v noci Myšák jaksi nutně potřeboval vykonat potřebu a tak to foukl před suchý hajzle na takovej kopeček :) no a tak teď pěkně musel vzít ice axe a vykopat hrobeček.. co bylo ale navíc, s čím jsme nepočítali, byl úklid ohniště, přičemž jsme tam nechali samý spalitelný věci, no těžko říct, asi je to místní zvyk.. Konečně vyrážíme! Namas te babkám a jdeme. Ve vesnici na nás pokyvujou a na otázku jestli tudy na Bagini glacier, kejvaj hlavou a tak vesele jdem. Prvních pár metrů převýšení za náma, už jen 650 či v kolik je ten bc.. Ale musím přiznat, že už teďka, po pár metrech jsou mezi námi slušné rozetupy a tak Roman s Myšákem neslyší zběsilé kvílení, toho kluka od včerejší babky s čajem. Vypadá to že jdeme špatně. Tože zkusíme chvíli jít jak ukazuje a kvílení přestává. Tože ho ještě raz zkusíme a kvílí. OK jdeme jak ukazoval. Kluky bohužel necháváme jít. My zatím přejdem hřeben a dole v údolíčku, zpoza 2hé strany hřebene vesnického a obrovským zeleným hřebenem sahající tak o 1000m vejš, je přes slušně dravou říčku postaven most. Sice to vypadá, že by ho, ten tok, kluci překonali výše, ale zbytečné se strhat. Du pro ně. Valím si to po středu hřebenu a vyvolávám jejich jména. Na Romana narážím asi v půlce hřebene, kterej se posléze zarývá do většího zalesněného valu. Mele ouplný blbosti, o tom, že Oťasovi je špatně a leží támhle dole pod kamenem a že u něj je i Myšák a Berny, taky pokulhává nebo co. No chvíli mi trvalo ho přesvědčit, že kluci jsou v pořádku a Oťas s Bernym čekaj na druhý straně hřebenu. Pak přišel s tím, že si vůbec nemůže vzpomenout jak s ty bobule jmenujou a že rostou i u nás, že mi to pak poví.. (kurva jaký bobule?) No jo, ale kde je Myšák? Ptám se znovu a on že s Oťasem. Kuva, pošlu ke klukům a pokračuju hore po hřebeni a v tom vidím v dáli Myšáka. Člověk by k němu rád popoběhl, ale jaksi se zadýchávám.. Pískám, mávám.. nic nakonec k němu dojdu, jde mi naproti, že prej nějaký babky ho poslali k mostu J pohoda. Vracíme se ke klukům a Roman mi sděluje to jméno, brusinky! No jo, dobrý. Máme super zpoždění. Jdeme! Nikoho už ani v dálce není vidět, tož měli bysme sebou hodit, ale nechceme se rozptýlit jako včera z večera. Celkem se táhnem + Kristus se vrac, že při sestupu k mostu, jak mu spadla flaška s pitím tam někde nechal brejle... Že nás dojde. My pomaloučku dem. O pár stovek metrů dál narazíme na super palouček vybízející k zastavení. Sváča. Jsme na cestě snad už 2 hodiny a vzdušnou čarou odpajdán tak kilometr, ale jsme klidní. Kus před námi zas vidíme nějakej pohyb. Taky asi restovali. Počkáme na Myšáka a mizíme. Myšák dělá před kamerou píčoviny a v travičce nechává zapíchnut poslední dílec od hůlek. Jj., nemá svůj den a žádá nás aby moh jít uprostřed mezi námi. Ok :) Vyrážíme za onem pohybem. Dojdeme na jeho poslední spatření, jsme na konci dlouhého mírného hanku a pauza na oběd! V klídku posvačíme neloupanou bramboru s vajčkem na tvrdo a plazíme se dál. Chvíli z kopečka a v dáli se rýsuje postava. Je to Brabu, má křeče a bolest hlavy. Dáme mu nějaký Ibuprofeny, bojí se aby po nich nebyl ospalý, a s naším ujištěním, že na nej budeme čekat, pokračuje. Nó, opouštíme travičku a hurá do suťovitého srázu. Dohady o jeho výšce příjemně vyplňuje odpočívání :) Nakonec samotná výška hanku nebyla tím nejzajímavějším v kopci. Byla to dravá říčka přes kterou se muselo přehopsat. Samozřejmě za cvakání spouští foťáků a vrnění kamery.. Nakonec jsme se přez dostali nějak všichni a na konci hanku čekáme na tučňáka u něhož samostatnou akci neočekáváme :) a taky že ne. Šel jsem pro něj. Sice že mu prášky mooc pomohly, ale tohle že nedá. Tože jsem mu sebral pidibaťůžek a přeskočil to na druhou stranu. No, musel jsem mu to ukázat snad 5x a až nakonec za podpory tahání za deštník, přepadl s díky na druhou stranu. Poprvé snad od něj opravdový úsměv :) Du rychle ke klukům (několik zastávek, samozřejmě) a pelášíme než se sem k nám dokoulí.. Začíná opradovej boj. Předsevzetí se neroztrhnout rušíme. Hlavně se dostat do BC! Kurva piča Galas! Komentuje situaci Ostravak a vyrážíme do boje. Chudák Gála, stále se stativem v ruce nebo nějako připlým k baťohu se stává mým souputníkem, tj. před a podháníme se podle aktuální hladiny kyslíku a velikost bolehlavu :) Je to krása pozorovat ty naše zničený ksichty. Berny s Myšákem jsou kus napřed, my docházíme eště Oťase a velice krásným úsekem, veliké žulové kameny rozházené po zelené kvetové louce, se prodíráme ve třech. I společně notujem např. nápěv Záviše: Já do BC nepudu! Já to mrdám!! :) kurva, tamhle za hřebenem to už musí bejt, bo někdo slyší štěkat psi, já cítím kari a tak podobně, navíc je tam obrovskej mužík! Ok, dohrabem se k tomu a houby. Kuva ani nikde v dálce, no ikdyž tak za kilometrby to už mohlo, no vypadá to skoro jako stan, si nalháváme bo je celkem pěkně vidět, že to je nějaký obarvený obrkámen :) a vlastně kdyby to nebyl kámen tak bo to pěkně pasovalo na popis námi střetnutých šerpů tak před pl a více hodinkou, kdy jsme s Oťasem potkali dva z nichž 1 se už skoro nemohl hýbat, jak byl slabej a prosili nás o nějaký to jídlo. A bodejť, aby nebyli hladoví, prej za celý 2 dny měli jen každej 3 čapáty, suchý. Tj. placka ukuchtěná z mouky a mléka o velikosti otevřené dlaně... Javor, že jim dáme co nám zbylo z packed lunch, kor když slyšíme, že už to je jen 2,5km. Prej 1km bad and rest is good :) pravda, jo mimochodem jeden z nich byl ten s Galasovým baťohem a vrtačkou v ruce a pantoflema na boso, chudák. Podpořili jsme je ještě nějakou tou čoko a poslali dom. Byli fakt štastní :) Tak my ale vyrážíme optimisticky, lehce z kopečka, k nepravému táboru. Ach ta psychika :) vím že to byly šutry, ale stejně. Jakmile dojdem doopravdy na jasný dohled, upadám do trávy s sbírám sály na další, skoro marný boj.. Hlavobol a žízeň a tepot hertze hluboko v palici mirní pramének vody ve starým místě pro BC! Kuva, už tam musíme bejt a hlemýždím tempem se hrabem na obzor. Hm, zase nic. Podléháme/popadáme zas jak mouchy. Až se zmotáme ze šíleného převýšení 20ti metrů opět pokračujem po travnatým pásu na okraji ledovcové morény, do km musí už to být, bo pak tenhle zelenojd zaniká. Kor všude tu z leva, z obrovské stráně se zasněženými štíty opodál, tečou jakési potučky, tady už to musí být a pokulháváme podle dechu dál. Taky debatujem že ti portři pěkně kecaj, bo když neví vzdálenost řeknou 2,5km. Asi to jediný znaj, shodli jsme se při porovnávání vzdálenosti opýtaných během celé dnešní cesty... Překonáváme rozvodněný potůček, když v tom Berny s Myšákem zavýskaj! Hurá, to už musí bejt náš vysněnej :) sice si přitom namočím botičku, ale to je jedno, hurá! Nekonečná vzdálenost 200 metrů padá na jeden zátah a konečně jsem tu! 2 obří stany, barevná jídelna a kuchyňka v šedém A-provedení.. kousek za stojí červená Lafuna a kluci už pomalu rozbalujou naše expediční Hannah stany. Na to já, ale zatím kálím a pomalu usrkávám hrký sladočaj :) V pohodě vypadající Narindra se vyptává na ostatní. Říkám mu můj odhad, Roman tak hodinku a tučňák ještě víc... klidně že jim pudu naproti, ale až tak za hodinku, jsme grogy :) po půl hodince se začnem všichni trochu hejbat. Já s Oťasem a Razuem stavíme stan, když v tom se ozve Galas s: byl jsem okraden! Cyhbí mi lékárnička, toaletní taška a univerzální nůž! A ten blb rej ani neumí zapnout zpět baťoh! Nechal ho normálně otevřenej! Suptí a pak to pár minut rozdejchává. No nejspíš to vzal portr, ten co nesl jeho baťoh a vrtačku... kruh se uzavírá.. ještě jsme ho pohostili, sketa. No Narindra si sepíše věci co chybí a že to vyřeší. Prej jim nezaplatí než tor vrátí. Vracíme se zpět ku stavění. Každý ohyb, např pro tyčku, předchází uvědomělé nadýchání :) Nakonec se vše podařilo postavit, naštěstí máme u dvou stanů zpřehozeny tyčky (jedny dojdou až zítra) a tak toho moc stavět nemusíme :) po nějaké době dojde i Roman a Brabůa dovede pro něj se stavivští Narindra. Nějaká večeře, samozřejmě s čapáty a kari a do hajan.. Čeká mě celonoční převalování, ale to ještě netuším. Oj oj to ta vejška :) BC!
.
PS: při zpáteční cestě dol jsme zjistili, že si nikdo z nás jaksi nepamatuje přes polovičku cesty hore.. :)