Saturday, July 24, 2021

ZLATÉ ROKY U BAHŇÁKU

⛺ SERIÁL ROZHOVORŮ KE 30 LETŮM FARNÍCH TÁBORŮ TŘEŠŤ

V sérii rozhovorů nemůžeme vynechat hlavase‘, který působil ve vedoucí pozici pěkných pár let, jdeme proti časové ose až do roku 1997, kdy už je tábor na Dobré Vodě 6 let tradicí , navyšuje se počet dětí na 60 a toto táborové velkočíslo zůstane až do posledních let DV.

Jedná se o roky, které bychom v ekonomické terminologii nazvali táborovou konjukturou, všemu předcházela práce zakladatelů, které nemůžeme vynechat v dalších dílech o DV. Nyní se ale píše rok 1997 a žezlo přebírá Vladislav Hynk, současný starosta města Třeště...

Na táboře jsem na Dobré Vodě byl nejdříve jako řadový vedoucí a poté jsem se stal vedoucím hlavním. Můj vzor byl Pavel Brychta.

Co bylo nejtěžší v roli hlavního vedoucího? 

Nejtěžší? Asi každý rok bylo něco jiného … v zásadě ale bylo nutné samozřejmě před začátkem tábora vymyslet celotáborovou hru, naplánovat jednotlivé dny, namyslet nákup všeho potřebného, vybrat správné vedoucí, kuchaře, zdravotníka – prostě všechny, kdo se po dobu čtrnácti dnů na táborech starali o cca 60 dětí. Domluvit základnu. A samozřejmě, sehnat peníze … V průběhu tábora jsem měl většinou obavu, aby se nikomu nic nestalo a všichni si ty dva týdny užili. Většinou tomu tak bylo – i když se i přes naši snahu občas stalo, že někdo opustil tábor dříve. Ustát návštěvu hygieny. 

Takže hygiena opravdu někdy přijela na kontrolu?

Ano, naše tábory kvůli jejich velikosti jsme museli hlásit na jihlavské hygieně. A vše dělat v souladu s příslušnými nařízeními. I když … vzpomínám si, když jeden rok Keksi (tehdy už vedoucí) v noci ulovil nějakou rybu v Bahňáku a ráno ji začal připravovat … a do toho nečekaně přijela kontrola z hygieny. Mezi tím, než jsem s hygieniky obešel jednu část tábora, on vše zlikvidoval, uklidil od krve a dokonce jsme byli pochváleni, jak tam hezky uklízíme ,ještěže jsem se o kuchání ryby dozvěděl až poté, co hygienici tábor opustili – málem mě omyli😊.

Když se zasníš nad Dobrou Vodou, jaká scéna se bez přemýšlení vybaví jako první?

Léto, prázdniny 😊. No a zvláštní nemoc s názvem „KACHTANKA“ .

Kachtanka? 

Tomáši, kachtanka byla závažná nemoc, vykazovaná u táborníků, kteří si úplně netykali s hygienou, to myslím úplně postačí :-) .

Aha, Aladinova lampa je klasická noční bojovka, na kterou vzpomíná naše generace táborníků, která noční nebo denní hra mimo celotáborového zaměření fungovala skvěle a byla úspěšně opakována během Vašich tábornických let?

Logicky docházelo k opakování určitých her s obměněným příběhem, vzpomínám si  např. na Trojnožky – boj o vlajky. Na místě zvaném U Jelena jsme hrávali pravidelně pohybovou hru, na psím hřbitově se hledaly malby, bylo nutné si je zapamatovat a zpět U Jelena je nakreslit na papír. Nezapomenutelný může být i kulinářský zážitek se Setonovým hrncem, to jsme vařili kuře … myslím si, že toto si zajisté užili i tehdejší vedoucí, přípravu jsme nepodcenili a vše vyzkoušeli na farní zahradě. Občas jsme také upravili hru na základě tehdy populárních věcí – superstar, volbu miss nebo bingo. Své kouzlo pro mě má i po letech vzpomínka na táborový Štědrý den, byl to rok 2000 a nechybělo filé a cukroví,  každý si musel pro druhého (vylosovaného) připravit nějaký dárek – Miloš Kameník byl opravdu originální. No a samozřejmě vše opepřeno ještě nočními přepady táborníků z Palupína. (1997 se zorganizoval první tábor pro starší na faře v Palupíně. Pozn. redakce)

Jakým způsobem fungovala spolupráce s duchovním otcem ve farnosti za Vás?

Vždy bez problémů! A děkuji jim za to, že nás navštěvovali a mohli jsme s nimi prožít minimálně vždy jednu mši během tábora přímo na Dobré Vodě. Byl bych rád, kdyby tomu tak bylo na farních táborech i nadále.

Která celotáborová hra Vám utkvěla v paměti a proč?

Hmmm … těžká otázka. Každý rok byl specifický...i když po letech si moc dobře vzpomínám na celotáborovou hru, kdy do úspěchu oddílu byli aktivně zapojeni vedoucí, na základě výsledku v jednotlivých hrách se mohly získat bonusové body za nalezení klacíků (Zlatodolů), které jsem sám schovával v blízkém i vzdálenějším okolí základny, značil v mapách a pak tyto klacíky v omezeném čase členové oddílů se svými vedoucími hledali. (rok 2001)

Stezka odvahy, věčné téma k debatám, Váš přístup?

Stezka odvahy – v pohodě. Je potřeba. Většinou jsme ji měli rozdělenou na ty starší, šli samostatně, pak ti mladší, mohli jít po dvojicích. Jednou jsme takovouto noční hru směřovali i na hřbitov do Mrákotína, dneska bych si to rozhodně netroufl.

Vzpomínám si na rok, kdy se nám jedna tábornice zatoulala a nemohli jsme ji najít, do dneska je mi záhadou, jak se jí podařilo sejít z cesty, na každé křižovatce někdo z vedoucích hlídal... to hledání trvalo několik hodin, hlavou mi procházely ty nejchmurnější myšlenky, bylo to o nervy, vše nakonec naštěstí dobře dopadlo.

Dalším problém, předpokládám, byly klasicky úrazy?

No jasný, bez nich se neobešel žádný tábor. Návštěvy na pohotovostech a v nemocnicích, když o tom tak přemýšlím, pokud to nebylo něco zcela vážného samozřejmě, měly své kouzlo… většinou jsem je absolvoval se zdravotnicí a nějakým tím zraněným táborníkem.

Vzpomínám si na vyjímku, kdy jsme vezli na pohotovost do Telče vedoucího Davida, nyní mého švagra, po vosím útoku. Vosy nás mimochodem často provázely … asi nejvíc žihadel dostal jeden rok při lesní hře Vojta Kalčík, pak samozřejmě náběhy na slepá střeva, pochroumané ruce, nohy, klíšťata, vždy se to ale nějak zvládlo i díky perfektní práci našich zdravotníků.

Návrat z vyčerpávajícího výletu zpět do tábora, rok 2004.

Jsou ve Vašem šatníku pro práci na zahradě/stavbě/chalupě/lese ještě nějaká táborová trička :-) ?

Jasný! Černé tričko z roku 2002 mám pořád a samozřejmě ho nosím (viz. foto).

Kolekce táborových triček, 2002 léto.

 

Vaše volba – unimobuňka, chatka nebo stan s podsadou nebo něco úplně jiného?

Na Dobré Vodě bylo možné vyzkoušet všechna tato ubytování … ale já jsem spíše dával přednost chatě.

Táborové ohně a zpěv s kytarou, byla nějaká písnička Vaší oblíbenou a vzpomněli byste si na text bez zpěvníku i dnes?

Zpěvák nejsem … ale tohle dohromady dám: „U stánků, na levnou krásu, postávaj a smějou se času …“ 

Víme, že se často bývalí táborníci vydávají na místa táborů, co se děje s Vámi nebo spíš s Tebou, když vstoupíš do míst, kde se několik roků otisklo do paměti?

Na Dobrou Vodu jezdím pravidelně, jednou ročně tam s kolegy z úřadu, kde nyní pracuji, děláme společná setkání současných i minulých zaměstnanců … takže registruji změny, které se od doby, kdy jsme tam jezdili my, udály.

Pravidelně, když ale není corona rok , jezdím s panem ředitelem základní školy na návštěvu táborů, které každoročně pořádá na tomto místě naše DDM. No a také pravidelně jezdívám na jednání do Dačic … a když mám čas, vracím se zpátky přes Mrákotín či Olší a vzpomenu si tu a tam na nějaké události (např. na návštěvy na pštrosí farmě). A občas jsme tam jezdili sbírat houby.


Rok 2003, již pět táborů v roli hlavního.


Je něco, co by se dalo poradit, vzkázat na závěr současným hlavním vedoucím, tak aby se třeba vyvarovali Vašich chyb?

Tím si každý musí projít sám. Hlavně se nenechat odradit! Mějte dobrou partu, blízké kamarády, na které se můžete spolehnout a se kterými tábory můžete dělat …  Rodiče, teď jsem také rodičem už nějaký rok :-), tedy my rodiče jsme Vám vděční za to, co děláte a osobně si myslím, že jsou Vám vděční i samotní táborníci. A pokud byste chtěli někdy poradit nebo se prostě dozvědět, jak jsme to tehdy dělali my, určitě se ozvěte.

Jako zasloužilého hlavního vedoucího jsme Tě poprosili o ‘inspekci‘  v táboře mladších na Zlatomlýně, jaké jsou po návštěvě dojmy?

Jsem spokojený ... jsem moc rád, že tradice táborů, my jsme je tehdy dělali pod občanským sdružením Petrov ve spolupráci s farností,  nyní je to pod Orlem, důležité, že trvá! Viděl jsem spokojené táborníky i jejich vedoucí ... opravdu to na mě působilo moc mile ... a byl jsem překvapený propracovaným ústředním detektivním motivem celotáborové hry. VELKÁ POCHVALA! A velké poděkování.

Děkujeme za odvedenou práci v roli hlavního vedoucího VH na DV. Příště se můžete těšit na děvčata v roli hlavních vedoucích a jejich vzpomínání, startujeme s Kateřinou Duničkovou, která fungovala jako hlavní vedoucí 5 let na táboře pro mladší Zlatomlýně u Opatova.

Friday, July 16, 2021

Z CHATEK DO TEEPEE A STANŮ

 ⛺ SERIÁL ROZHOVORŮ KE 30 LETŮM FARNÍCH TÁBORŮ TŘEŠŤ

Přinášíme seriál letních rozhovorů s bývalými hlavními vedoucími, kteří byli u zásadních let nebo působili ve svých rolích déle než ostatní, ohlížíme se za historií 30 let letních táborů farnosti Třešť. Otevíráme s Lukášem, který působil jako hlavní vedoucí 5 let a to hned na třech místech a byl účasten několika putovních táborů.

LUKÁŠ KUBALA byl v týmu, který udělal zásadní krok a opustil zázemí střediska Dobré Vody v roce 2009. První jeho velení se odehraje na posledním velkém táboře na DV v roce 2005, kdy nastupoval po zasloužilém hlavasovi Vl. Hynkovi, nakonec se rozhoduje změnit základnu tábora a opustit komfort a tradici pár let poté, proč?

Byl jsem součástí týmu, když jsme tzv. přelokovali tábořiště z Dobré Vody kousek pod rybník Ovčák nad Kněžicemi, ale hlavní vedoucí byl tenkrát Marek Bambula.

Dva roky před tím jsem tábor na DV vedl já a měli jsme 64 dětí, to už bylo velké sousto, přesun místa znamenal přetnutí tradice a tím i ztrátu zájmu, restartovali jsme v roce 2009 ve 12ti starších dětech. Tím pádem muselo jít středisko na Dobré Vodě úplně ze hry, navíc tím, že jsme měli spíše starší děti, tak jsme pro ně chtěli něco “drsnějšího” - tábořiště pod Ovčákem bylo bez naprostého zázemí, pouze studánka, potůček, louka a les, ale hlavně také romantika, a to jsme hledali. Pozdější přesun k Lovětínu byl také dobrý tah, především větší louky a vyšší lesy na hry, ale stále dost daleko od civilizace.

Za jaké situace jste přebíral roli hlavního vedoucího?

Ty situace mne čekaly hned dvě. Na Dobré Vodě jsem přebíral zaběhlou káru po Vláďovi Hynkovi, dal tomu řadu let a mířil už do rodinného života, nebylo jednoduché vše převzít. Byl to můj první tábor v roli hlavního, kdy očekávání všech byla pro mne asi to, co dělalo mou roli nově nastupujícího hlavního vedoucího ještě těžší, navíc jsem byl mladý, byly mi dva měsíce 20let.

Když jsem přebíral po Markovi 2010, tak to nebylo tak těžké. Nechtěl jsem, aby to moji nástupci měli stejně tak těžké jako já po Vláďovi, tak jsem se snažil celý tým směřovat k tomu, aby si roli hlavního vyzkoušelo více lidí z týmu, což se mi dařilo a já to dnes hodnotím jako asi nejlepší krok v mém působení na táborech.

Co bylo nejtěžší v roli hlavního vedoucího? 

Nejvíce mne vyčerpávala práce s vedoucími a pár rodiči, ale největší odměnou a tím, co mi dobíjelo baterky, byla práce s dětmi.

Když se řekne Dobrá Voda (Lovětín,Palupín, Zlatomlýn….), jaká scéna se Vám bez přemýšlení vybaví jako první?

Ta nejaktuálnější, když jsem byl včera ráno (12.7.) na táboře v Lovětíně zastřelen jako mafiánský bos J

Moc rád vzpomínám, když jsem byl jako dítě běžecky nezničitelný, ach, kde jsou ty časy. Dnes mi stačí pár stovek metrů a sotva dýchám...bohužel některým dnešním dětem občas stačí i méně...

Aladinova lampa je klasická noční bojovka, na kterou vzpomíná naše generace táborníků, která hra nebo bojovka mimo celotáborového zaměření fungovala skvěle a byla úspěšně opakována během Vašich tábornických let?

Z nočních se mi moc líbila Mexická hranice - noční verze pašeráků, z denních Trojnožky, dokud se trochu nepokazily novými pravidly – v jednoduchosti je krása.

Jakým způsobem fungovala spolupráce s duchovním otcem ve farnosti za Vás?

Po všechny tábory, kdy jsem hlavního vedoucího dělal, fungovala spolupráce výborně, převážně éra Tomáše Cahy.

Je mi líto, jak se situace vyvíjela v posledních letech a kolik bylo nedorozumění, nepochopení, tábor by měl zůstat nás všech – orelský i farní, náš. Jak napsal Marek Vácha a já bych jeho slova rád napasoval i na náš tábor: ”Tady nejde o zbožnost, nebo aspoň ne o tu z kostelních lavic, zbožnost modlitebních knížek a nálepek do dětských sešitů a razítek za mši svatou. Zde pronásledujeme divoké zvíře, Ducha Svatého, Orla či Vlka, Vítr, Holubici kdesi vysoko na obloze, sokola kličkujícího mezi skalami, zde jsme na stopě smyslu bytí, urputně se prodíráme pralesem, jsouce mu na stopě...” Jsem strašně rád za tu divokost, dobrodružnost, dravost, ale i ryzí srdce, která jsem v táboře viděl a která máme přeci také od Boha k životu…..Lepší spojovat a stavět přátelství než škatulkovat a rozdělovat, tak jsem to viděl a vidím.

Která celotáborová hra Vám utkvěla v paměti a proč?

Tak těch bylo tolik, že tady neřeknu konkrétní, jen se mi vždy více líbily strategicky propracované, než jen putování po políčkách k cíli. A příběh už byl jen třešničkou na dortu.

Stezka odvahy, věčné téma k debatám, Váš přístup?

Rád chodím v přírodě a ještě raději v noci – cca před měsícem jsem šel v noci pěšky z Nové Vsi do Třeště přes lesy a louky a ještě dnes cítím noční vlahý vzduch, navíc skoro celou cestu jsem vzpomínal na tábory. Takže stezku odvahy jsem určitě pro, ale je otázkou konkrétní představy každého. Nejsem úplně zastánce bujarého strašení. Spíše ukázat mládeži, že se není čeho bát.

Tábor pod rybníkem Ovčák nad Kněžicemi, rok 2010.


Jsou ve Vašem šatníku pro práci na zahradě/stavbě/chalupě/lese ještě nějaká táborová trička :-) ?

Jéje a kolik, trička, šátky, dokonce kšiltovka a laboratorní plášť, za těch cca patnáct let se to nastřádalo...

Vaše volba – unimobuňka, chatka nebo stan s podsadou nebo něco úplně jiného?

Jednoznačně stan s podsadou.

Táborové ohně a zpěv s kytarou, byla nějaká písnička Vaší oblíbenou a vzpomněli byste si na text bez zpěvníku i dnes?

“Omnia vincit Amor”, která začíná “Šel pocestný kol hospodských zdí...” krásná a k tématu křesťanství výstižná.

Je něco, co by se dalo poradit, vzkázat na závěr současným hlavním vedoucím, tak aby se třeba vyvarovali Vašich chyb?

Chybou je podle mne velký okruh vedoucích, jsem přesvědčen ze zkušeností, že odpovědnost na více lidech je odpovědnost na nikom a pak se těžko na vedoucí spoléhá. Ne vždy je to ale možné zeštíhlit, protože DOBRÁ parta DOBRÝCH vedoucích nevzniká ze dne na den, nicméně je to směr, kterým bych se snažil ubírat, kdybych začínal dnes. To znamená zeštíhlit počet třeba až na polovinu (3-4 vedoucí).

Vzpomínám na jednu událost noční hry, která se moc nepovedla a mne dodnes mrzí má reakce, už to ale nejde vzít zpět. Byl jsem tehdy víc než přísný. Proto možná další radou i je... asi, dobře se rozmyslet co řekneme, když jsme zrovna napružený a asi raději nejprve napočítat do pěti.

Víme, že se často bývalí táborníci vydávají na místa táborů, co se děje s Vámi, když vstoupíte třeba v zimě do míst, kam jste několik roků směřovali na letní tábory?

Promítají se mi zážitky před očima, vidím kamarády, sluníčko, hry, celkově si rád vybavím, kolik měl člověk v mládí nevyčerpatelné energie.

Děkujeme Lukášovi za roky práce s mládeží, v dalším díle se zaměříme na osobnost hlavního vedoucího, který úspěšně vládl 6 let nad Dobrou Vodou ve zlatých časech farních táborů na tomto místě.