⛺ SERIÁL ROZHOVORŮ KE 30 LETŮM FARNÍCH TÁBORŮ TŘEŠŤ⛺
Přinášíme seriál letních rozhovorů s bývalými hlavními vedoucími, kteří byli u zásadních let nebo působili ve svých rolích déle než ostatní, ohlížíme se za historií 30 let letních táborů farnosti Třešť. Otevíráme s Lukášem, který působil jako hlavní vedoucí 5 let a to hned na třech místech a byl účasten několika putovních táborů.
LUKÁŠ KUBALA byl v týmu, který udělal zásadní krok a opustil zázemí střediska Dobré Vody v roce 2009. První jeho velení se odehraje na posledním velkém táboře na DV v roce 2005, kdy nastupoval po zasloužilém hlavasovi Vl. Hynkovi, nakonec se rozhoduje změnit základnu tábora a opustit komfort a tradici pár let poté, proč?
Byl jsem součástí týmu, když jsme tzv. přelokovali tábořiště z Dobré Vody kousek pod rybník Ovčák nad Kněžicemi, ale hlavní vedoucí byl tenkrát Marek Bambula.
Dva roky před tím jsem tábor na DV vedl já a měli jsme 64 dětí, to už bylo velké sousto, přesun místa znamenal přetnutí tradice a tím i ztrátu zájmu, restartovali jsme v roce 2009 ve 12ti starších dětech. Tím pádem muselo jít středisko na Dobré Vodě úplně ze hry, navíc tím, že jsme měli spíše starší děti, tak jsme pro ně chtěli něco “drsnějšího” - tábořiště pod Ovčákem bylo bez naprostého zázemí, pouze studánka, potůček, louka a les, ale hlavně také romantika, a to jsme hledali. Pozdější přesun k Lovětínu byl také dobrý tah, především větší louky a vyšší lesy na hry, ale stále dost daleko od civilizace.
Za jaké situace jste přebíral roli hlavního vedoucího?
Ty situace mne čekaly hned dvě. Na Dobré Vodě jsem přebíral zaběhlou káru po Vláďovi Hynkovi, dal tomu řadu let a mířil už do rodinného života, nebylo jednoduché vše převzít. Byl to můj první tábor v roli hlavního, kdy očekávání všech byla pro mne asi to, co dělalo mou roli nově nastupujícího hlavního vedoucího ještě těžší, navíc jsem byl mladý, byly mi dva měsíce 20let.
Když jsem přebíral po Markovi 2010, tak to nebylo tak těžké. Nechtěl jsem, aby to moji nástupci měli stejně tak těžké jako já po Vláďovi, tak jsem se snažil celý tým směřovat k tomu, aby si roli hlavního vyzkoušelo více lidí z týmu, což se mi dařilo a já to dnes hodnotím jako asi nejlepší krok v mém působení na táborech.
Co bylo nejtěžší v roli hlavního vedoucího?
Nejvíce mne vyčerpávala práce s vedoucími a pár rodiči, ale největší odměnou a tím, co mi dobíjelo baterky, byla práce s dětmi.
Když se řekne Dobrá Voda (Lovětín,Palupín, Zlatomlýn….), jaká scéna se Vám bez přemýšlení vybaví jako první?
Ta nejaktuálnější, když jsem byl včera ráno (12.7.) na táboře v Lovětíně zastřelen jako mafiánský bos J.
Moc rád vzpomínám, když jsem byl jako dítě běžecky nezničitelný, ach, kde jsou ty časy. Dnes mi stačí pár stovek metrů a sotva dýchám...bohužel některým dnešním dětem občas stačí i méně...
Aladinova lampa je klasická noční bojovka, na kterou vzpomíná naše generace táborníků, která hra nebo bojovka mimo celotáborového zaměření fungovala skvěle a byla úspěšně opakována během Vašich tábornických let?
Z nočních se mi moc líbila Mexická hranice - noční verze pašeráků, z denních Trojnožky, dokud se trochu nepokazily novými pravidly – v jednoduchosti je krása.
Jakým způsobem fungovala spolupráce s duchovním otcem ve farnosti za Vás?
Po všechny tábory, kdy jsem hlavního vedoucího dělal, fungovala spolupráce výborně, převážně éra Tomáše Cahy.
Je mi líto, jak se situace vyvíjela v posledních letech a kolik bylo nedorozumění, nepochopení, tábor by měl zůstat nás všech – orelský i farní, náš. Jak napsal Marek Vácha a já bych jeho slova rád napasoval i na náš tábor: ”Tady nejde o zbožnost, nebo aspoň ne o tu z kostelních lavic, zbožnost modlitebních knížek a nálepek do dětských sešitů a razítek za mši svatou. Zde pronásledujeme divoké zvíře, Ducha Svatého, Orla či Vlka, Vítr, Holubici kdesi vysoko na obloze, sokola kličkujícího mezi skalami, zde jsme na stopě smyslu bytí, urputně se prodíráme pralesem, jsouce mu na stopě...” Jsem strašně rád za tu divokost, dobrodružnost, dravost, ale i ryzí srdce, která jsem v táboře viděl a která máme přeci také od Boha k životu…..Lepší spojovat a stavět přátelství než škatulkovat a rozdělovat, tak jsem to viděl a vidím.
Která celotáborová hra Vám utkvěla v paměti a proč?
Tak těch bylo tolik, že tady neřeknu konkrétní, jen se mi vždy více líbily strategicky propracované, než jen putování po políčkách k cíli. A příběh už byl jen třešničkou na dortu.
Stezka odvahy, věčné téma k debatám, Váš přístup?
Rád chodím v přírodě a ještě raději v noci – cca před měsícem jsem šel v noci pěšky z Nové Vsi do Třeště přes lesy a louky a ještě dnes cítím noční vlahý vzduch, navíc skoro celou cestu jsem vzpomínal na tábory. Takže stezku odvahy jsem určitě pro, ale je otázkou konkrétní představy každého. Nejsem úplně zastánce bujarého strašení. Spíše ukázat mládeži, že se není čeho bát.
 |
| Tábor pod rybníkem Ovčák nad Kněžicemi, rok 2010. |
Jsou ve Vašem šatníku pro práci na zahradě/stavbě/chalupě/lese ještě nějaká táborová trička :-) ?
Jéje a kolik, trička, šátky, dokonce kšiltovka a laboratorní plášť, za těch cca patnáct let se to nastřádalo...
Vaše volba – unimobuňka, chatka nebo stan s podsadou nebo něco úplně jiného?
Jednoznačně stan s podsadou.
Táborové ohně a zpěv s kytarou, byla nějaká písnička Vaší oblíbenou a vzpomněli byste si na text bez zpěvníku i dnes?
“Omnia vincit Amor”, která začíná “Šel pocestný kol
hospodských zdí...” krásná a k tématu křesťanství výstižná.
Je něco, co by se dalo poradit, vzkázat na závěr současným hlavním vedoucím, tak aby se třeba vyvarovali Vašich chyb?
Chybou je podle mne velký okruh vedoucích, jsem
přesvědčen ze zkušeností, že odpovědnost na více lidech je odpovědnost na nikom
a pak se těžko na vedoucí spoléhá. Ne vždy je to ale možné zeštíhlit, protože
DOBRÁ parta DOBRÝCH vedoucích nevzniká ze dne na den, nicméně je to směr,
kterým bych se snažil ubírat, kdybych začínal dnes. To znamená zeštíhlit počet
třeba až na polovinu (3-4 vedoucí).
Vzpomínám na jednu událost noční hry, která se moc nepovedla a mne dodnes mrzí má reakce, už to ale nejde vzít zpět. Byl jsem tehdy víc než přísný. Proto možná další radou i je... asi, dobře se rozmyslet co řekneme, když jsme zrovna napružený a asi raději nejprve napočítat do pěti.
Víme, že se často bývalí táborníci vydávají na místa táborů, co se děje s Vámi, když vstoupíte třeba v zimě do míst, kam jste několik roků směřovali na letní tábory?
Promítají se mi zážitky před očima, vidím kamarády, sluníčko, hry, celkově si rád vybavím, kolik měl člověk v mládí nevyčerpatelné energie.
Děkujeme Lukášovi za roky práce s mládeží, v dalším díle se zaměříme na osobnost hlavního vedoucího, který úspěšně vládl 6 let nad Dobrou Vodou ve zlatých časech farních táborů na tomto místě.
No comments:
Post a Comment