MALVÍNY POD NADVLÁDOU SKVĚLOUŠŮ

Slunce přálo plážové odbíjené, jakmile se dopilo kamenické pivo a dojedly burgry z nedalekého Restaurant Day Třešť 2021, mohl se 4.9. od 14:00 rozehrát 4.ročník turnaje O sluneční brýle paní místostarostky. Čtyři týmy se pokoušely dostat do finále, na stupních vítězů nakonec stanul tým SKVĚLOUŠŮ s plavčíkem Malvín Štěpánem Bakajem, který nepovolil soupeřům ani set. Tým DO POČTU udělal z finále přesto krásnou podívanou, orlové tradičně bronzoví a NOSÁLIE A MY berou, sympaticky jako jediní se dvěma ženami v poli, čtvrtou příčku.

NOSÁLIE A MY: Hana a Alena Nosková, Lukáš Cvach, David Hochmann

ORT: Simona Jirků, Hana Mikešová, Jan Makel, Tomáš Honzárek, Tomáš Niederhafner

SKVĚLOUŠI: Daniela Tůmová, Tomáš Urban, Štěpán Bakaj

DO POČTU: Michaela Kubešová, Martin Kantor, Dominik Klaus, Tomáš Brychta

BOJE VE SKUPINĚ: První zápas měl jednoznačný průběh a tým NOSÁLIE A MY nedokázal zaznamenat během zápasu na dva vítězné sety více bodů než 4 dohromady z obou setů, favorit byl tedy jasný od začátku turnaje - SKVĚLOUŠI. Jediný tým, který dokázal konkurenčně obstát v bojích se SKVĚLOUŠI byl tým DO POČTU, v základní skupině končí DO POČTU na 10 bodech v prvním i druhém setu proti 15, když si vítězný SKV tým pohlídá koncovku a o 5 bodů vyhrává ve zkrácených setech zápas v základní skupině, DO POČTU se pak chvílemi trápí s ORT, orlové se v polovině prvního a na začátku druhého setu dostávají proti DOP do vedení na pár vzácných chvil, rychle se ale stav srovná a navýší na straně soupeře. DO POČTU si o něco rychleji poradí s týmem NOSÁLIE A MY, když vítězí dvakrát 15:7. Poslední zápas je pak jasnou bitvou o třetí místo mezi posledními týmy tabulky, které ovšem udržují kontinuitu turnaje a někteří plejeři nevynechali ještě žádný ročník.

NOSÁLIE A MY dokázali čelit ORT do první poloviny setu, kdy se podařilo orlům utéct o několik míčů, pak ovšem vše vracel na startovní čáru tvrdý servis Hanky Noskové a to až do stavu 14:13, poslední bod přece jen přepadl na stranu orlů, kdy dopodával Tomáš Honzárek, v druhém setu se stav vyrovnal kolem 10 bodu, odtud ovšem už bodově nahoru navyšovali pouze orlové s Hankou Mikešovou v poli. Sympatický tým s dvěma ženami nakonec ovládl 4.příčku na turnaji, zatímco ORT bralo bronz a láhev sektu z rukou paní místostarostky Evy Požárové při vyhlašování v Gram kafé Třešť, když na podání byla stoprocentní Simona Jirků za ORT.

Zajímavostí je, že žádný zápas turnaje se nehrál na tři sety, všechny zápasy končí 2:0. Tým NOSÁLIE A MY se pokusil šokovat soupeře, když se na mužích týmu objevily náhle svrchní díly plavek, šok trval pouze bod a ztrátu. 

Tým SKVĚLOUŠI, vítězové turnaje před prvním zápasem.

FINÁLE: DO POČTU drželo krok s vítězem turnaje v obou setech, přetahovaná ve vedení začala hned od prvního servisu. Třetí bod se balón přetlačoval nad sítí, když byl nakonec úspěšnější zkušený Štěpán Bakaj, 2:1 pro SKV. U 6.bodu jsme mohli vidět jednu z dlouhých výměn finále, kdy efektně i efektivně zasáhne Martin Kantor, kterého viděli diváci na Malvínách ještě v mnoha dalších vzdušných pozicích, kdy odvracel útoky soupeřů. S úderem kobry přichází obohatit finále Michaela Kubešová a rázem je srovnáno na 6:6 v prvním setu, následují dvě smeče nejdříve od Štěpána Bakaje a posléze od druhého vysokého hráče stejného týmu SVK Tomáše Urbana, oba bodují, výšková převaha je znát, právě prvně jmenovaný smečař posílá tvrdé údery do soupeřova písku, i když před tím kazí podání, přesto zvyšuje náskok na 11:8, DOP se ale vrací do hry kolem 15 bodu a znovu srovnává krok, drží se na dostřel od stále vedoucích SKV, ti ale nakonec přece jen udrží vedení a dotáhnout set do vítězného konce 21:18.

Bod po bodu se dotahuje jeden tým na druhého a týmy se střídají ve vedení doslova ob míč, vystřídají se hned několikrát, než se dosáhne 21.bodu. Od stavu 14:15 pro SKV se to ovšem už zpět na ruce týmu DOP nevrátí, ještě je k vidění souboj žen v týmech, symbolicky jej vyhrává výborně podávající Daniela Tůmová, i když Michaela Kubešová je nakonec vyhlášena nejužitečnější ženou turnaje pro její komplexnější úderové vybavení. Pokud se vrátí kamery k 7.bodu, uvidíme nejdelší výměnu turnaje, která byla nakonec odhadnuta na asi 25 doteků. DO POČTU to nevzdává a ocitne se ještě na slibných 17 bodech ku 20 bodům SVK, ti ale nemíní pustit v tomto turnaji ani set, a tak se i stane. Vítězem 4.ročníku jsou SKVĚLOUŠI v čase 17:00 bez ztráty setu, většina hráčů se jde svlažit do biotopu a Štěpán Bakaj určitě spokojený zavírá brány Malvín do příštího léta.

1.místo - SKVĚLOUŠI

2.místo - DO POČTU

3.místo - OREL JEDNOTA TŘEŠŤ

4.místo - NOSÁLIE A MY

Nejužitečnější hráčka turnaje: Michaela Kubešová (DOP)

Nejužitečnější hráč turnaje: Martin Kantor (DOP), Štěpán Bakaj (SVK)

Nejlepší smeč: Tomáš Urban (SVK)

FOTOALBUM 4.ROČNÍKU O SLUNEČNÍ BRÝLE PANÍ MÍSTOSTAROSTKY

Děkujeme: paní místostarostce města Třešť, městu Třešť, Gram kafé Třešť za prostory k oficiálnímu vyhlášení večer po turnaji a všem zúčastněným, že přišli.

JANA LÁGR

⛺ SERIÁL KE 30 LETŮM FARNÍCH TÁBORŮ TŘEŠŤ⛺

Končíme letní seriál rozhovorů vzpomínáním Jany Duchanové, dlouholeté zdravotnice na táborech, celkově to je 10 let letních dovolených na Dobré Vodě na místo chorvatské Bašky Vody, věříme, že to byly krásné roky plné záslužné práce. Děkujeme, že jste nás četli a příští rok se na Vás těší vedoucí farních táborů.

Jana Duchanová (Staňková) - VZPOMÍNÁNÍ

Dobrá Voda, to jsou vzpomínky…..I teď, asi po sedmnácti letech, pro mě zůstala všechna ta místa kolem ní jaksi mystická, spojená s něčím krásným a neopakovatelným….

Když dnes projíždím Mrákotínem kolem POŠTY, vždy si vzpomenu, jak tam vezu a odtamtud zase odvážím stohy dopisů a pohlednic (tenkrát jediné možné spojení táborníků s civilizací). Když se pak objeví na kopečku JÁCHYMEK, automaticky mi naskakuje a naskakovat do smrti bude památná to věta: „ ….Zima, vlhko, teď co s nima, viď?.....“, kterou pronesl jeden místní farník, jenž se při poutní bohoslužbě zřejmě nudil, proto konverzoval se svým sousedem. Stáli totiž společně s námi venku mimo kostel, páč jsme se do něj už všichni nevešli. Počasí nám v tu dobu zrovna moc nepřálo a když nás viděli kráčet s šedesáti dětmi na Jáchymek na mši, věřím, že jsme je zaujali!

Dodnes si vybavím vůni mojí ZDRAVOTNICKÉ BUŇKY, která byla taková zvláštní- byla to vůně nemocnice smíchaná s vůní rozpáleného letního lesa….Měla jsem tam totiž kromě dvou postelí a Květy i dva veliké stoly plné různých léků, náplastí, mastiček, obvazů a dezinfekce. Nezapomenu na to, když se za mnou na ošetření přibelhal Petr Kubala se slovy: „Staňkyndo, já nemůžu na nohy!“. Problém naštěstí nebyl zdravotní, nýbrž hygienický, protože Petřík chodil tři dny, v pětatřiceti stupních a naboso ve vysokých holinách a měl festovně zapařený nohy.

Ke každému táboru patří samozřejmě i oheň a BUŘTY. Buřty se na Dobré Vodě pekly na velikém roštu, pod kterým se topilo, protože jejich počet byl skutečně obrovský. Já společně s několika vedoucími jsme se starali o jejich opékání a otáčení. Při jednom takovém pečení se náhle ozvala ohlušující rána. Já jsem se tak neskutečně lekla, že jsem zařvala na celý tábor: „ … Kdo sem hodil tu petardu???“ Ale po pár vteřinách jsem zjistila, že se vůbec nejednalo o petardu, nýbrž, že mi v mé klokaní kapse“ vybouchl (od toho žáru z roštu) zapalovač :-).

Měla jsem ráda i večerní PORADY…..Někdy probíhaly u ohniště, někdy v kuchyni, kde se dojídaly zbytky od oběda či večeře. Chlapci vedoucí (včetně vedoucí Elišky ) se na noc přímo nacpávali a jejich talíře přetékaly jídlem. Popravdě řečeno- já celoživotně bojující s nadváhou- jsem si samozřejmě jen sem tam něco zobla a tiše jsem té Eli záviděla, že i přes to všechno má pořád pětačtyřicet kilo.

Nemůžu nevzpomenout na KACHTANKU, což byla závažná nemoc (postihující převážně chlapce), která nám propukla v tábořišti. Přenašeče jsme po dlouhém pátrání úspěšně odhalili, vyšetřili a uzdravili.

S kachtankou také úzce souviselo důkladné mytí a řádná DEZINFEKCE TOALET…Nikdy nezapomenu, jak se krátce po setmění společně s Květou (později s Terezou) vydávám do kopečka k zahnojeným „wécéčkům“, vybavena kýblem, smetákem, savem a pytlem chloraminu. Chloraminem zasypávám naasfaltovanou černou stěnu, savuju betonové koryto (kam chodili chlapci na malou) a výpary uvolňující se z tohoto chemického koktejlu mě neskutečně štípou v očích, rozežírají mi řasenku a po tvářích mi stékají slzy….Dost často se mi chce i zvracet…Skutečně těžká každodenní půlhodinka…..

Nedá se zapomenout na soutěž SUPERSTAR, která byla tenkrát velmi populární a my jsme si na ni i v lese reálně zahráli….Vláďa jako představitel Ondřeje Hejmy, jemuž jsem horko těžko vyráběla polopleš, Michal s kompletně naraženýma silonkama na hlavě představoval plešatýho Soukupa, Jíťa v mužské roli Hermana, já v šílených „malých černých“ jako Gábi Oswaldová, Jirka jako štramák Brzobohatý a s ním Terka jako užvaněná Něrgeška. Na zahajovací večer jsme do tábora slavnostně vjeli dvěma vozy značky škoda- a smradi nám je nadšením málem roztřískali! Atmosféra byla skutečně neuvěřitelná - snad ještě lepší než v Praze na přímém přenosu. Při samotném castingu jsem se místy fakt dusila smíchy a byla jsem zároveň zcela konsternována tím, s jakou vážností to ti táborníci brali a jak poctivě se na onu „soutěž“ připravovali.

Superstar Dobrá Voda, rok 2004.

K Dobré Vodě samozřejmě patřilo i vyrábění různého druhu. V hlavě mi zůstala i památná MILOŠOVA VĚTA , kterou pronesl ke své sestře: „ E v o, půjč mi nožík, ať si na tebe uříznu proutek!“. On byl Miloš už tenkrát velmi kreativní vedoucí- dokázal vyrobit neuvěřitelný přívěsek na krk ve tvaru zajímavého kosočtverce a dodal k němu svoji druhou památnou větu, kterou dodnes občas cituji nejen já, ale i mnozí další: „ TOTO JE ĽAHKÝ DREVENÝ PRÍVEŠOK, KTORÝ ZVĽADNE VYROBIT KAŽDY ŠIKOVNY SKAUTIK!“

Nevyhnuli jsme se samozřejmě ani návštěvám zdravotnických zařízení- od nemocnic po polikliniky. Jezdili jsem tam poměrně často a s nejrůznějšími věcmi - úrazy, břichaboly, hadí uštknutí a tak podobně. Jednou při táboráku se kdosi zranil (už nevím kdo a jak) a my museli s Vláďou zase vyjet. Myslím, že tenkrát i dost tekla krev, proto nebyl čas na zbytečnosti. Čapli jsme dítě a ujížděli. K doktorovi tenkrát přijely tři špinavé, začuzené osoby a já dodnes vidím ten opovrhující pohled sestry a slyším její s despektem položenou otázku: „ To je vaše dítě???“ Vypadali jsme opravdu jak bezdomovci, kteří bydlí někde pod mostem v papírový krabici a vaří si na ohni.

Těžká každodenní půlhodinka hygieny na táborových toaletách.

Vzpomínám si na spoustu věcí….Na neustálé počítání koupajících se hlav v Bahňáku, na romantickou mechovou cestičku Kučerákem (do Práskoles k lípě), po kterém už dnes není ani památky, vzpomínám na všechny ty stovky nástupů, her, odzpívaných večerek, štípanců, zapitých klíšťat, simulací všeho druhu, desítky kil oškrábaných brambor, vzpomínám na to, jak mě Vláďa několikrát krutě seřval, vzpomínám na to, jak jsem nikdy (ani po těch letech) netrefila na Psí hřbitov k Dubu, vzpomínám na naše každodenní výjezdy s Davidem do civilizace na nákupy, vzpomínám i na to, jak jsem společně s dalšími dezinfikovala celý tábor kvůli Lukášově podezření na salmonelu,vzpomínám na ranní příjezd erzety, kdy jsem měla teda pořádně nahnáno, vzpomínám na rozmanitý personál kuchyně- především na zamilovaného a neustále něco vyřezávajícího Humla a jeho Lídu, kteří se nakonec stali manžely…

Vzpomínám na to, jak mi můj doktor Vyskočil psal s humorem sobě vlastním, každoročně do objednací knihy, do dvou vyškrtnutých prázdninových týdnů, informaci – JANA LÁGR….

Pro mě byl ten LÁGR tenkrát vším- byl mojí dovolenou, byl mým odpočinkem, byl mojí velkou radostí, byl něčím, co bych nikdy v životě za žádnou luxusní dovolenou nevyměnila….

 jad