PRVNÍ FARNÍ DOBRÁ VODA

⛺ SERIÁL ROZHOVORŮ KE 30 LETŮM FARNÍCH TÁBORŮ TŘEŠŤ⛺

S posledním rozhovorem se dostáváme na konec letního seriálu, který vychází k výročí 30leté tábornické tradice katolických letních táborů, proti času se dostáváme do bodu nula na začátek farních táborů. Jsou dva roky po revoluci, situace je nakloněna změnám a novým výzvám, doktor Tomáš Snížek je první hlavní vedoucí farního tábora, je léto 1991.

Pane doktore, příhodnou situaci kolem startu už nastínil Pavel Brychta, rádi bychom věděli ještě podrobněji o situaci, která tehdy panovala a kdo stál za aktivitou začít realizovat farní tábory a jaká místa byla brána jako možnost nebo to byla od začátku Dobrá Voda?  

Začněme obecně historickými fakty - rok 1989 byl začátkem zásadní  proměny  politického, společenského i ekonomického  směřování  státu. V době totality fungovaly křesťanské tábory  pod utajením. Na „chaloupky“ jezdili s dětmi i kněží, ale za přísných konspiračních opatření, neboť prozrazení takové skutečnosti znamenalo pro kněze okamžitý zákaz výkonu činnosti z „důvodu maření státního dozoru na církvemi“. Zákaz se žoviálně označoval mezi kněžími jako „mařena“. Maření dozoru nad církvemi byl trestný čin zavedený v Československu komunistickými trestními zákony,  aby poskytl  zákonný podklad pro perzekuci církví a jejich představitelů. 

Tyto zákazy po revoluci padly a v naší farnosti se zrodil nápad uskutečnit  katolický tábor. Je to již 30 let od té události, nevím, v čí hlavě se ten nápad zrodil, ale je dosti pravděpodobné, že byla moje. Chtěli jsme dát najevo, že jsme tady, že jsme schopni uspořádat akci, která dříve bývala pod ideologickým dohledem komunistů a zorganizujeme to právě v dělnické Třešti kdysi vyznamenané řádem Rudé hvězdy. 

Řád Rudé hvězdy. 

V roce 1990 byly v Třešti pro náš záměr vytvořeny i zcela nové politicko-mocenské podmínky. V komunálních volbách 24.11.1990 získala Československá strana lidová 23,8% hlasů, stejně tak Československá strana zemědělská a Občanské forum. Spolu s V. Šalandou jsme se stali členy městské rady.  Z této pozice nebyl tedy problém vypůjčit si pro náš záměr tábořiště místní pionýrské organizace v lokalitě Dobrá Voda, takže to byla zcela pragmatická volba.

Můžete nám představit  tým, který stál za realizací prvního tábora?

Snížek T., Vrátil Bohumil, paní Hamtáková, Martin Šmíd, Jiří Novák, Pavel Brychta, Zdeněk Brychta, Jitka Havlíková ( Havlíčková ), Ludmila Kubalová. 

Informace jsme čerpali od těch, kteří zkušenosti již měli - pan Bohumil Vrátil, paní Hamtáková a větší kluci – Pavel a Zdeněk Brychtovi, Martin Šmíd, Jirka Novák a jistě i další. Mít k dispozici slušně vybavené tábořiště nedaleko  místa bydlení, tak to byla jistě velká výhra. Pan Vrátil plnil skvěle úkoly technického zabezpečení ( dovoz potravin, technický provoz  tábora, apod.) a paní Hamtáková připravovala skvělá jídla.

První osazenstvo tábornické farní včetně P. Pezlara. 

Kolik bylo dětí na prvním táboře?

Vzpomínám si, že jich bylo kolem 40.

Co bylo nejtěžší v roli prvního hlavního vedoucího?

Zkušenosti jsem neměl žádné, na táboře jsem ani předtím nikdy nebyl. Tábořiště jsme měli funkční, bylo tedy nutno vytvořit jen denní řád,  naplánovat program,  připravit jídlo  a rozdělit kompetence. Nevzpomínám si na nějaké  zásadní problémy, večer probíhaly porady s organizačním týmem.

První obraz, který se vybaví z roku 1991 jako první v paměti?

Slunečná rána, krátká rozcvička, kterou někteří švindlovali :-), radostné švitoření dětí a večerní táboráky.

Jaká byla první celotáborová hra? Vzpomenete si?

Neměli jsme žádnou táborovou hru, ale  sportovalo se, chodili jsme se koupat k rybníku na Dobré Vodě, večer plály táborové ohně a proběhla i stezka odvahy, která prý k táboru patří, i když zrovna vystrašené malé děti  nemusím. Počasí nám přálo, žádné přírodní živly neřádily, nikdo se nezranil a neonemocněl.

Takže stezka odvahy nechyběla ani na prvním táboře?

Stezka byla,  organizovali ji dospívající, ale osobně  k tomu strašení nemám pozitivní vztah. Pravdou ale je, že nebyla zase snaha někoho  vyděsit, a ti malí šli třeba ve dvou či ve třech.

Jakým způsobem fungovala spolupráce s duchovním otcem, který byl tehdy v naší farnosti?

Fungovala dobře, P. Jaroslav Pezlar za námi jezdil. Do programu nám nemluvil. Vždy někoho třeba z rodičů vzal s sebou na návštěvu. Děti také prožily asi poprvé  i táborovou  mši svatou. Myslím, že právě toto byl ten zásadní rozdíl oproti předchozím táborům. My dospělí jsme to vnímali obzvlášť silně.

Dovolte osobnější otázku, vyrazili na první tábor s Vámi Vaše dcery?

V té době zrovna prodělávaly plané neštovice, takže Eliška již byla v pořádku a mohla s námi být na táboře (Najdete ji i na fotce z roku 1991, pozn. redakce. ), Ester s Alžbětou se pak na nás jen přijely podívat s manželkou.

Pamětníci nás upozornili na zcela speciální návštěvu, popíšete nám, kdo k Vám na tábor přijel?

Vím, co máte na mysli, pro děti jsme připravili  jedno velké překvapení.... u tábořiště přistála helikoptéra zdravotní záchranné služby a zájemci si ji mohli prohlédnout. Díky poměrné volnosti předpisů v porevoluční době a i tomu, že jsem byl tehdy ve funkci náměstka ředitele Okresního ústavu národního zdraví, nebyl problém domluvit se s vedoucím lékařem dr. J. Sedlákem, aby za námi přiletěli, byl to opravdu nevšední zážitek pro všechny táborníky. 

Táborové ohně zaplály, abych Vás citoval, takže nesměl chybět ani zpěv s kytarou, byla nějaká písnička Vaší oblíbenou a vzpomněli byste si na text bez zpěvníku i dnes?

Myslím, že jsme zpívali písničky z těch křesťanských zpěvníků, které byly již běžně k dispozici, pak i nějaké ty lidovky. Moc si to však nevybavuji. 

Mám v paměti spíše trampování  z doby studií, kdy jsme několikrát prošli Roháče. Kytaru jsem vozil s sebou, zpíval se hlavně folk,  country, Voskovec+Werich a Suchý/Šlitr. Řadu  písní znám dosud.

Co říci na závěr?

Byl jsem v roli hlavního vedoucího a řadu možných rizik jsem si ani nedomýšlel a nepřipouštěl. K přepadu z hygienické stanice nedošlo, jistě by něco našli. Na závěr tábora jsme pořídili i fotografii a nápisem Katolický tábor Dobrá Voda 1991. ( Fotografie uveřejněna jako první v rozhovoru, pozn. redakce.) Organizaci táborů v další letech pak převzali další, myslím že Pavel Brychta. Já jsem byl plně pohlcen svou profesí, managementem nemocnice a dalšími aktivitami. Těší mě, že jsem měl odvahu a možnost učinit ten první krok, a že na něj pak navázala v roli vedoucích řada dalších kluků a děvčat.

Barbaři Evy Kokejlové, rok 1993.

Děkujeme za odvahu zaštítit první táborový rok jako hlavní vedoucí a tímto impulsem rozhýbat táborový život farní komunity i přátel kolem ní, který již trvá úctyhodných 30 let.

Díky patří mnoha a mnoha dalším, kteří přiložili ruku k dílu, aby tato tradice mohla trvat a táborníci mohli prožívat rok co rok dobrodružné léto. Finální tečku za letním seriálem zajistí fejeton z klávesnice Jany rozené Staňkové aka Staňoura, dlouholeté zdravotnice na Dobré Vodě.