ZLATOMLÝN CESTUJE ČASEM

⛺ SERIÁL ROZHOVORŮ KE 30 LETŮM FARNÍCH TÁBORŮ TŘEŠŤ⛺ 

V roce 2010 začíná tábor Zlatomlýn, po Kláře Mikešové, s kterou se vypravíme na faru do Chlumu u Třebíče příště, přebírá Kateřina Duničková roli hlavní vedoucí na táboře pro mladší táborníky, školáky z prvního stupně základní skoly. KD velí táborům pět let a první celotáborá hra má název Trosečníci, je to první tábor u Kubalových na bývalé lesácké chatě u Opatova, tak začíná tradice táborů na Zlatomlýně, která trvá dodnes. Není bez zajímavosti, že v pozici hlavního vedoucího byly ženy letos na obou táborech, u Zlatomlýna je to pak skoro pravidlem.

Vzpomeneš si Kateřino na svůj první tábor, který vedoucí byl tvůj oblíbený?

Na můj první tábor si vzpomínám docela dobře. Byl to tábor na Dobré Vodě, snad v roce 1999, pod vedením Vládi Hynka. Byla jsem v hnědém týmu s názvem Šutráci a náš vedoucí byl Tomáš Trojan.  Zatímco ti největší tábornící jezdili hned od první třídy, já poprvé jela až o několik let později a to ještě po dlouhém přemlouvání snad od celého širokého okolí, vůbec se mi nechtělo. Nakonec se mi samozřejmě nechtělo pro změnu vůbec domů a litovala jsem, že jsem nezačala jezdit dřív. Všichni vedoucí byli fajn. Ráda vzpomínám na pohodovost Vládi a důvtip "Staňkyndy" (Jana Staňková – zdravotnice na DV, pozn. redakce.)

Za jaké situace jste přebíral(a) roli hlavní/ho vedoucí/vedoucího?

Bylo to v roce 2010, už pár let byly ve farnosti tábory rozděleny na první a druhý stupeň základní školy. Ty druhostupňový jezdili tuším na čundry a tábor pro ty mladší se konal několikrát na faře v Chlumu u Třebíče a v Březí u Velkého Meziříčí pod vedením Kláry Mikešové, po které jsem tento tábor pro děti prvního stupně základní školy převzala já.

Když se přesuneme do Vašich let ve funkci vedoucí nebo hlavní vedoucí, byly jste součástí týmu, který začínal na zcela novém místě tábor, pokud ano, jak jste toto místo vybraly, zvažovaly jste i jiné lokality a proč jste se rozhodly právě pro to určité místo?

Jak už je řečeno výše, párkrát jsme ještě s Klárou M. byli v Chlumu u Třebíče a jednou v Březí u Velkého meziříčí. Obě fary byly pěkné, ale kapacitně už nám nevyhovovaly. Takže jsem hledaly nějaké nové pěkné místo, nejvíce jsme pátraly logicky opět mezi farami. Důležité pro nás také bylo, aby to nebylo úplně daleko od Třeště. A v tom období hledání jsme dostaly nabídku od rodiny Kubalů, kteří mají chatu u Opatova u Dlouhé Brtnice. Ta chalupa je opravdu velká a splňovala vše, co jsme potřebovaly a tak jsme tuto velkorysou nabídku neodmítly. Myslím, že to byla skvělá volba! Díky za to!

Co bylo nejtěžší v roli hlavní/ho vedoucí/ho? 

Důležité je spolupracovat se skvělými lidmi, pak jde všechno samo. Samozřejmě někdy byly chvíle, kdy se hůře komunikovalo s rodiči nebo nastávaly nějaké komunikační šumy. Náročné byly typicky závěrečné dny táborů, kdy se u všech kumulovalo nevyspání a přicházely různé ponorky s ostatními, vrcholila celotáborovka atd.

Když se řekne farní tábor Třešť, jaká scéna se Vám bez přemýšlení vybaví jako první?

Večerní nástup před chatou na tábořišti v Opatově a zpívání hymny.

Fotka z tábora 2011, zábava při pokusu o vytvoření celotáborové pyramidy.

Aladinova lampa je klasická noční bojovka, kterou jsme objevili s Pavlem Brychtou, které byly Vaše oblíbené, jak v roli tábornice/táborníka tak i hlavní vedoucí?

Protože nás část vedoucích byla odchována na Dobré vodě, tradici Aladinovy lampy jsme rozhodně nepřerušili :-) Další legendární hrou byla Trojnožka, na kterou vzpomínám jak z dob dětských, tak i z dob dalších. Byla vždy velká sranda, když se do Trojnožky zapojili také vedoucí. 

Jakým způsobem fungovala spolupráce s duchovním otcem ve dnech tábora za Vás a slavili jste v neděli mši svatou, eventuálně jste na ni třeba někam chodívali?

Za našeho působení byl v Třešti o. Tomáš Caha, který nás v táborech podporoval a zároveň nám nechával volné pole působnosti. Každý rok za námi na tábor přijel a alespoň jeden den s námi pobyl. Děti měli radost, když se zapojil do jejich her. Každoročně jsme také díky němu mohli slavit mši svatou uprostřed lesa. Na nedělní mši jsme chodili do nedalekého Opatova.

Je nějaká celotáborová hra, která se skvěle vydařila, vzpomenete si na nějakou?

Nejvíce se mi asi líbila celotáborovka na téma “Cestování časem”, myslím, že se hodně vydařila. Vedoucí si tehdy hodně vyhráli s různými světelnými a zvukovými efekty při přesunu mezi jednotlivými dobami. Myslím, že děti byly tenkrát nadšený.

Stezka odvahy často budí rozporuplné reakce, jaký byl Váš přístup?

No já sama rozhodně nepatřím v lese za tmy mezi nejstatečnější, takže jsem většinou během stezky umývala na základně záchody a vítala statečné příchozí :-). Ale asi to k táborům patří, takže jsme děti nechtěli o tenhle zážitek připravit. Po jejím absolvování měli totiž velkou radost a byli na sebe pyšný.

Našly byste ještě někde táborová trička, šátky nebo jiné suvenýry, které je Vám líto vyhodit nebo je naopak pyšně nosíte?

Určitě mám doma pár šátků, nejstarší bude z mého prvního tábora z Dobré Vody. Pak mám nějaká trička už z našich novodobých táborů z Opatova, které tedy stále nosím.  A ještě jsem nedávno narazila na dřevěný ručně vyřezávaný křížek od kuchaře (tuším) Aleše z Dobré Vody, ač ho nenosím, nemám to srdce se s ním rozloučit a řadím ho mezi cenné artefakty.

Ptáme se všech hlavních vedoucích, jaký styl spaní by preferovali, kdyby mohli volit – unimobuňka, chatka nebo stan s podsadou nebo něco úplně jiného?

Ideálem by byla kombinace stanů s podsadou a chaty.

Táborové ohně patří k táboru stejně jako zpěv s kytarou, co nějaká oblíbená písnička z Vašich tábornických let a pořád si dokážete vzpomenout na text?

Tak moje oblíbené, na které se rovzpomenu jsou Severní vítr a třeba ještě Tři kříže.

Je něco, co by se dalo poradit, vzkázat na závěr současným hlavním vedoucím, tak aby se třeba vyvarovali Vašich chyb?

Radit jim nechci, přece jen už jsou to zkušený "děcka", který už to nějakou dobu dělají. Jen bych jim chtěla říct, že jim fandíme a držíme palce! Mám radost, že tradice farních táborů pokračuje a snad pokračovat bude, už začínáme našim dětem pomalu balit kufry :-)

Co se Vám žene hlavou, když se po letech opět objevíte na místě letních táborů?

Jsou to většinou krásný vzpomínky. Když se vracím na Dobrou Vodu jsem hlavně v poslední době překvapená absencí lesů. A pak si vybavuji, kde co bylo umístěno. Vzpomínám na bodovaný nástupy, kolo štěstí při ztrátách, kachtanku, hledání pokladů na “Sněžče” (dodnes si pamatuji, že to vyhráli šedý Myšáci), strašidelné historky ze stezky odvahy o uprchlích vězních z Dačického vězení. 

No a při návštěvě chaty u Opatova jsou ty vzpomínky taky skvělý, ne už tak bezstarostný jako ty z dětských let. Ale moc ráda vzpomínám na skvělou partu vedoucích, která se nám povedla vytvořit. Vybavuji si některé vydařené hry, závěrečné táboráky, a taky ten pocit na konci tábora, kdy se nám podařilo vrátit rodičům zdravé a snad spokojené děti.

Jinak si při vzpomínkách na tábory říkám, jak je skvělé, že se ty tábory takhle pořád předávají a že děcka, které táborama prošly se zase vracejí, aby dál pořádaly tábor pro další.  Dneska už dokonce začínají s táborama pomáhat děti tehdejších vedoucích z Dobré Vody, líbí se mi ta provázanost. 

Co býval nejčastější problém/úraz z hlediska zdravotního?

Klasicky to byly různé nachlazení, naraženiny, odřeniny. Jeden rok jsme měli opravdu velký problém s vosami, které měly hnízda snad na každém kroku v lese. Z tábora jsme tenkrát nevycházeli bez lahve s octem a fenistilem. Dohromady jsme určitě měli desítky vosích bodnutí.

Abychom nekončili pesimisticky, poprosíme o nějakou historku z farního tábora, která se zapsala do Vaší paměti.

Je to teda historka z mých dětských let, kdy jeden spolutáborník dostal od kuchařů u nedělního oběda místo smaženého řízku obalený a osmažený kus hadru, který na první pohled vypadal dost věrohodně a stejně jako ten řízek.

Tak na to si také vzpomínám, dělávalo se to i za nás , děkujeme Kateřině za krásný rozhovor z její tábornické éry i za roky hlavní vedoucí a práci s dětmi, její předchůdkyně v této roli se nám svěří se svými zážitky příští týden – Klára Mikešová.