MOTOR TÁBORŮ MADE IN TŘEŠŤ

⛺ SERIÁL ROZHOVORŮ KE 30 LETŮM FARNÍCH TÁBORŮ TŘEŠŤ⛺

Třešťský námořník pan Knihař i skautské ideály pevně sepjaté s křesťanstvím, to vše ovlivnilo člověka, který stál u zrodu tradice farních táborů v Třešti, pan Pavel Brychta se zapsal do letních dnů mnoha dětí z farnosti i mimo farnost Třešť.

Pavle, jak Ty vzpomínáš na samotný začátek na Dobré Vodě v roce 1991?

To je na delší povídání, má činnost s mládeží začala revolucí v roce 1989, chyběl kvalifikovaný personál vedoucích, obnovoval se Skaut – Junák, Sokol, Orel.  Po nějaký čas jsem se aktivně zapojoval do obnovy katolického oddílu Junáka, účastnil jsem se několika schůzek na ústředí v Jihlavě, ale nakonec oddíl zanikl. 

V Třešti fungoval Dům pionýrů a mládeže (DPM), sídlil v budově u zámku, tedy kousek od fary a kostela sv. Martina, objevily se i návrhy na úplné zrušení tehdy samostatné organizace Dům pionýrů a mládeže v Třešti...na druhou stranu zde byla příležitost pro zájemce o vedení kroužku dětí a mládeže přijít za ředitelem DPM a své představy konzultovat, takto jsme s paní Vokřínkovou zakládali betlémářský kroužek – později řezbářský, který funguje doposud. Kroužek začal školním rokem 1990/1991.  Tyto události a vstřícnost DPM předcházely prvnímu táboru na Dobré Vodě v roce 1991. (Dobrá Voda byla letní táborovou základnou DPM TŘEŠŤ, pozn. redakce.)

Těchonice - tábor na kolech v roce 1999.

Dobrá Voda tedy byla logická volba prvních farních táborů, co ale tábor pro starší v Palupíně, jak padla volba na toto místo?

Ano, Dobrá Voda se nabízela sama. Palupín?...nejdříve jsme si nasbírali pár tipů a o prázdninách – za provozu jsme navštívili a nechali se provést, na výběru se také podíleli Lída a Ondřej Kubalovi, samozřejmě i Jirka Novák. Jezdili jsem i po skautských tábořištích, se skauty v Jihlavě jsem v těch letech dost spolupracoval, navštěvoval jsem jejich tábory a měl přehled o tábořištích. Nakonec jsme se rozhodli a začali jezdit na uvolněnou faru v Palupíně. Fara spadala pod  Studenou, kde sloužil P. Stanislav Forst, rodák z Třeště, tím to bylo snazší. 

Za jaké situace jste přebíral roli hlavního vedoucího na Dobré Vodě, podle záznamů je to rok 1993...?

Ano, rok 1993, v mém případě to vyplynulo logicky ze situace, 2 roky jsem se aktivně podílel na přípravách, organizování, zajišťování a veškerém domlouvání.  Prvním rokem byl hlavní vedoucí a zároveň zdravotník MUDr. Tomáš Snížek, druhý rok Ing. Pavel Kalčík. Hledala se i forma, jak by tábory mohly vypadat. Vytvářelo se to, čemu se říká táborový řád. V mém případě to byla inspirace tím, co jsem sám na táborech poznal a zažil.   

Skupina vedoucích na prvním farním táboře Dobrá Voda 91.

nejtěžší? 

Co bylo na roli hlavního vedoucího nejtěžší? 

Zodpovědnost. Vše muselo klapnout...od kuchyně a zásobování, přes případné kontroly hygieny, úrazy, ........až po posledního mládežníka, kterému se stýská a brečí, že chce maminku a pojede domů.  

Když se řekne Dobrá Voda nebo Palupín, jaká scéna se Vám bez přemýšlení vybaví jako první?

Kolektiv při přípravě tábora-domluvy. A pak spokojené děti, které během školního roku vzpomínaly na zážitky z tábora. Pro mě důležité nebylo ani tak místo tábora jako spíš kolektiv těch, kdo se mnou tábory připravovali a realizovali, některé pochvaly od bývalých táborníků mě potěšily i po letech.

Farní tábor starších na faře v Palupíně, rok 1998.

Ty máš určitě spousty her v zásobě, je nějaká oblíbená, která se opakovala?

Fotbálek, Hutututu, Trojnožky, nesměla chybět ani noční hra. (Hutututu :..ten totiž musí po celou dobu pobytu na území nepřátele dělat 'hutututututu' atd., a to na jediný nádech - nesmí se nadechnout. Pozn. redakce.) 

Jakým způsobem fungovala spolupráce s duchovním otcem ve farnosti za Vás?

Bez problémů, po revoluci to byl Pavel Posád, ten ale žádný tábor jako třešťský farář nezažil, byli to hlavně duchovní otcové Jaroslav Pezlar a Jiří Hasoň. Na jednom táboře nás navštívil P. Pavel Procházka. Nepamatuji tábor, který by kněz nenavštívil. Jako vedoucí s námi jeden rok byli dva bohoslovci. V nějakém období jsme tábory organizovali ve spolupráci se sdružením mládeže biskupství brněnského Petrov, to se tehdy uskutečnilo i pár návštěv z biskupství.

Která celotáborová hra utkvěla v paměti a proč?

Celotáborovka, jejíž součástí byla celonoční hra, bylo to dost náročné jak pro děti, tak i pro vedoucí, byla to vlastně dost odvážná a riskantní hra. Dnes bych podobnou hru pro děti  nedoporučoval a nevymýšlel. Jako dítě mě ale bavily indiánské a cestovatelské motivy, zvláště námořnická témata - zásluhou námořníka pana Knihaře. 

Návštěva u skautů, Dobrá Voda 1993.

Stezka odvahy, věčné téma k debatám, jaký je tvůj názor Pavle?

Dnešní děti vyžadují mnohem více individuální přístup. Více je kladen důraz na osobní rozhodnutí dítěte, zda se chce zúčastnit. Pro některé děti je představa noční procházky tmou nemyslitelná. Já se přikláním k těm náročnějším přístupům, takže ano, byl bych pro začlenění podobné aktivity do programu.  

Táborové ohně a zpěv s kytarou, byla nějaká písnička Tvou oblíbenou a vzpomněl bys na text bez zpěvníku i dnes?       

Vždy jsem byl rád za kytaru, nebo jiný hudební nástroj na táboře.  Taková trumpeta na budíček nebo večerku přijde vhod. Určitě mi utkvěla táborová hymna:“Když jde malý bobr spát”. Na slova písně jsme měli i  něco jako tanec. 

Je něco, co by se dalo poradit, vzkázat na závěr současným hlavním vedoucím, tak aby se třeba vyvarovali Vašich chyb?

Chyby, omyly a nedokonalosti patří k životu každého z nás. Dětí i dospělých. Těmito situacemi každý procházíme. Moje motto jehož jistě nejsem autorem je: “zkušenost je nesdělitelná, tu si musí každý prožít”.  A tak v rámci řezbářského kroužku vymýšlím příležitosti, kde si děti mohou něco zkusit pokazit bez následků.

Jako nestora tábornického života v Třešti jsme Tě poprosili o návštěvu tábora starších v Lovětíně tento rok my, Orel jednota Třešť, byl si spokojen? Jsi rád, že tradice farního tábornictví pořád pokračuje? 

Stále vidím jako vzor pro práci s mládeží skautské ideály. V tomto se mi líbí současné tábory u Lovětína, kam se rád jezdím podívat již řadu let, co postrádám, je celoroční pravidelná práce s mládeží ve farnosti, z takové činnosti může ledacos vyplynout. 

Snad se to změní....za roky práce s mládeží během letních táborů a v době jejich příprav děkujeme, děkujeme také za celoživotní práci s dětmi i mimo léto, za vytrvalost a trpělivost, za to si velmi vážíme farníka s duší skauta Pavla Brychtu, děkujeme za rozhovor.

Tento týden zazní také vzpomínky doktora Tomáše Snížka, hlavního vedoucího prvního tábora, který nám podrobně rozebere situaci při vzniku prvního tábora z trochu jiné stránky, vše by měl završit fejeton z pera Jany rozené Staňkové, která s vtipem sobě vlastním zavzpomíná na 10 let v roli táborové zdravotnice.