Každé jádro má své elektrony

Nedávno zveřejněný článek o nové "členské politice" vzbudil velký ohlas i jisté kontroverze. Své stanovisko sdělil i dlouholetý orelský útočník Emil Riess.

Doufám, že postavení rebela, zkušenosti z moravské Slavie Brno i Hodic, působení z jihlavské malé kopané a snad i zděděné geny po dědovi, který byl předsedou klubu Pragis Satalice a zorganizoval první poválečné mezistátní utkání u nás, mi dovolují napsat několik vět.

Věřím jádru v jeho aktivní přístup, a že napříště nebude nově příchozí hráče posuzovat, nebo hned vyhazovat, ale svým příkladným vstupováním je vychová v dobré reprezentanty orelské jednoty. Jak jsme se dočetli v článku o nové politice týmu. Měli jsme tu mladého spoluhráče, který střílel góly, a spoluhráči jej chválili, ale asi smolař nepochopil, co od něj jádro chce, jeho zarputilost rvát se o výsledek byla malá a odpovědnost patrně neodpovídala jeho věku.

Na mě působil sympatickým dojmem, na hřišti jsme si rozuměli a jeden gól, kdy po dlouhém nákopu přeloboval hlavou soupeřova brankáře, byl par excellence. Při setkání mimo hřiště se choval přátelsky a odhodlaně do příštích zápasů. V článku se píše také o dalších jménech. Odkudsi ze středu, ta připíšeme na soupisku, pokud se budeme scházet v hale a ona jména přesvědčí svým výkonem. Snad ze zarputilosti jsme se ještě nesešli.

Argument, že starší hráči nechávají na hřišti vše a uřícení dopadají na střídačku, spíše vypovídá o naší fyzické kondici. Vždyť přihrát ke konci zápasu míč do běhu se jeví jako nezodpovědné. O skutečné užitečnosti hráče pro tým však nevypovídá tabulka střelců, chybí počet obdržených gólů v čase působení daného hráče na hřišti, pak by jistě byly i snadněji pochopitelné důvody vedoucí k verdiktu jádra.

Schází nám příprava na zápasy, dobře odbráněná standardní situace, či rozehrání balónu od vlastní branky zůstává snem. Není pochyb o našich schopnostech přidat k bojovnému srdci také fotbalovou chytrost. Vše je ale otázkou rozdělení úloh a tréninku, a tak bohužel můžeme získat dojem, že náš tým se stává pouze nástrojem jeho členů a ne naopak, jak by se zprvu mohlo zdát.

Přesto každý hráč a nejen ten v kopačkách píše historii svého klubu, tedy každý z nás! Kamiho filmy jsou tím důkazem, dnes již dokážeme silou kolektivu přejít z žánru hororu k slaďáku s happy endem. Největším vítězstvím však jednou bude předat fungující tým Orel Třešť našim následovníkům.

Radost ze hry všem Orlům i Orlíčkům

přeje Emilio

Dobří hráči se (zpravidla) nevracejí.