Dnové na Changa Bang 2.část

Milan Majdič a Vámi zvolený 28.den na Changa Bang:

"To zase byla kosa a noc :) jelikož jsem nebyl přes den schopen si dojít pro ponožky, drtiče mrazu, do tahačáku spím se dvouma lehčma, pro jistotu obalenýma ještě do mikiny. Ale i tak jsem se zase v noci vzbudil na chcanec a jak mi bylo na ťapky jakási zima a nemoh jsem usnout bo, když jsem si je začal třít, tak vždycky Berny něco zamumlal, asi ať toho nechám, že chudák spí hlavou dolů a ještě tohle... kuva, no tak jsem ležel a přemýšlel nad blbostma, třeba např. zase mi lepily rty k sobě, tak sem možno vyšpekuloval prečo a jak. Tak proč je jasný, mám je spálený a jak se rtouni obnovujou, nahoře i dole zaráz, tak možno srůstají k sobě, hovádi.. :) no a tak podobně, řekl bych tak hodinku, pak jsem zase usnul.. Vyrážíme podobně jako včera, možná trochu dřív. Nejdřív džumaruju tu včerejší stovku a kousek. Že by se chtělo to zase mooc ne, jako do toho džumarování. Ještě si nejdřív trochu změním vrstvy oblečení. Odendám Micru a přidám bundičku Latok. Pro jistotu. Totiž po večerech, i před začíná bejt jakás kosa :) Ono dneska se mi nechce nějako „takhle po ránu“ do lezení a tak doufám a následně kvintuju v to, že mám začít jistit od včerejšího nejtu nechaného v poglazurované plotně. V klidu se ještě rozehřát. Za chvíli sluníčko :) no, včasné stávání opravdu není naší doménou. Sice Oťas s Myšákem jsou na nohách dřív, ale že by něco dělali. Je to tu! Slunko! Rozehřívám své usoužené těleso a po snad hodině odlezu začínám i já sebe posouvat pomalu vzhůru. U každýho šroubu se zastavuju a vysrkávám z něj sníh a led, docela to zdržuje, ale co slunko už svítí a Bernymu už tak zima nebude.. Konečně se dopídím i k němu a před náma se otevírá samotná severní stěna Čangoše! Přímo před námi se jeví vyteklej onen modrej led, obřích rozměrů, se svou krápníkovou jeskyní v jejich středu a všude kolem kolmá, většinou však převislá žulová zahrada rozeklaná nesčetnými spárami a odlomy. Je to ohromující. Po levici ještě dobíhá a dlouho ještě i bude pilíř. Samotný On je pořádných rozměrů. Ale my si to pelášíme k modráku.

Berny mě pobízí a hecuje do skoro kolmé délky plné super nosného firnového sněhu „až po ouško“ a prej když budu chtít zavrtat bude stačit odhrabat 5cm sněhu a tradá! led :) ok. S chutí do toho. Výška něco přes 5800m, to je mazec. Takový suprový lezení + takový panoramat! :) už je i parádně vidět přes sedlo Bagini, zajímavý pyramidový hory s nádherným ledovcem. Kdo ví kolik lidí tam kdy šlo. Na druhou stranu, je vidět celé údolí. I ABB a i svah nad BC, kuva to je ale dálka + samozřejmě dál a dál. Např. Dunagiri, kam posledně místo Kalanky vylezl Radek Jaroš. A ty hřebeny za ním, no paráda a já si tu mlátím cepínem o 100šest, vrtám šrouby do ledu, sklon dýlky tak přes 85°, no bejt to nahovno led či co tak se míňím posrat, ale takhle, prostě paráda! Ale lano i šrouby dochází, asi 5ks na 50 metrů a musím štandovat. Jsem pod takovou esovitou plotnou pod glazurama vedoucí k modrýmu ledu. Jsme původně mysleli, že dýlka dá až na jeho levej konec, ale je to tady všechno trochu větší než se na první pohled zdá. Poslední 2 šrouby na štand a už si to Berny jumaruje hore za mnou.. Sluníčko, tož teplodárce, už pomalučku se blíží západu, musíme rychle. Chceme umístit nejt přímo na konec týhle esovitý plotny, pod ty glazurky, ať se zejtra můžem do nich pustit s vervou a podporou nejtu, navíc je to opět jumarovací nejt, nějakejch 80m od posledního. Výška kolem 5900m. Nejdřív ale musíme udělat nějaký to reklamní foto pro Made, to by mi Mareček neodpustil, pak shltnem Fidorku a do toho. Zpočátku led lehce duní, ale po překonání těchle nepříjemnějších míst Berny dolézá nakonec plotny v poho a hlásí dobrou zprávu, že to k samotnýmu ledu nejsou glazurky, ale 5-10cm led, musíš si že prej vybrat, ale mělo by to celkem jít. Už bez sluníčka tam prdne nejt a hurá dolů. Do domečku. Tam jsme coby dup. Nahoru to už bude práce na víc než hodinku. Jo jo, všechno tu unavuje celkem násobnětkrát. Berny kosí, ale já jsem celkem v poho vzhledem k přeorganizování :) šup šup, rychle něco vařit. Ze sudů naberem dobrůtky a hurá do postele. Od kluků dostanem ještě litr vody, takže žížu zaženem hnedle. Pak se pouštíme do rejže s plechovkou prasátka a česnekem. Hm. To bylo. Pak vaříme ještě čaj a tady nastal problém. Oba dva u vaření usínáme. Berny se probouzí jako první a prej zvací.. Pak si všimne mne, jak jsem v klubíčku a celej se prej nelidsky třepu.. A jak jsem to viděl já? Jsem stočen kolem jedné z podpor držící postel na stěně a nevím co se děje. Vůbec ani ťuk. Jenom si uvědomuju polohu a nic víc. Jo, něco se děje. Hlas z povzdálí, na tady máš spacák, teplo.. Jo, jo dík... soukám se dovnitř a hlásím, zejtra mám rest day, z dálky slyším, nebo si myslím, Gumači, tak max. zítra Gumači, to je ta prdel jak jsme v ní spali cestou do BC, Drunagiri... Ještě se ptám jak dlouho už to trvá, Berny povídá 2 hodiny.. kuva to je stav, nevím o ničem. Nakonec se trochu uvědomuju, přepočítám prsty na nohou, jo je jich, cítím jich 10.. Dobrou, zejtra rest, jo a sorry, melu se až do rána.. jo a moc díky..

.
PS: za příčinu blitince a třepance jsme označili česnek (extrémě silný od Oťasovi máti). Třepavka mohla býti způsobena taky „pouze usnutím“ jen tak v mínus dvacítce°.."