V pátek 5. června se ve večerních hodinách v Konírně sešlo šest hráčů (Miloš Kameník, Jan Roháček, Tomáš Niederhafner, Zdeněk Háva a bratři Lukáš a Martin Noskovi). Ohlášeni ještě byli Karel Mareček s Petrem Kubalou, místo nich ale přišli „neohlášení „ Jan Makeľ a Ondřej Vít, kteří se stihli zapojit do bojů ve skupinách.
Ondra Vít zřejmě i díky svým právnickým zkušenostem prosadil (s přihlédnutím k, v té chvíli, ještě očekávaným hráčům Mareček a Kubala), že ze skupiny postoupí do semifinále tři hráči (místo plánovaných dvou). Vítězové skupin (Kameník, Niederhafner) postoupili automaticky, o zbylá dvě místa se poprali vždy druhý s třetím z protilehlé skupiny. Do skutečného semifinále tedy postoupili k výše zmiňované dvojici Jan Roháček a Ondra Vít (na úkor Jana Makeľa a Martina Noska). Překvapení se zrodilo hned v prvním semifinálovém zápase, v němž neznámý brněnský hráč Vít za mohutné podpory publika vyřadil v prodloužení (2:1) favorizovaného obhájce loňského vítězství Miloše Kameníka. „Ondra není nezkušený Stigista, v prvním zápase jsem ho sice přehrál o 4 branky, ale v semifinále jsem bohužel nehrál, co umím a on perfektně bránil. Prodloužení je už vabank a čekání na štěstí nebo smůlu, jako tomu bylo v mém případě. Měl jsem od začátku vše vsadit na útočnou hru, otevřít obranu a víc riskovat, přizpůsobil jsem se jeho hře a to byla má osudná chyba,“ svěřuje se Kameník, který však nevěší hlavu a upíná síly k jubilejnímu desátému ročníku. „Co říci k jednoznačné podpoře Víta v hledišti? Z hlediska organizátora říkám, že podpora papírově slabšího soupeře je sympatická a pro něj jistě velmi motivující. Z pohledu poraženého hráče však musím konstatovat, že stále žijeme v onom závistivém Česku, v němž se úspěch a schopnosti nejen necení a nepřejí, ale i trestají,“ povzdechl si ještě jízlivě vyřazený exšampión. V druhém semifinále vyřadil Roháček Niederhafnera hladce 2:0.
Finále předvedlo soustředěnou hru bez dramatických výkyvů. Roháček se brzy ujal vedení a zápas po zbytek času držel zápas, který skončil 3:1 v jeho prospěch, pod kontrolou. Třpytivou trofej převzal z rukou zástupce volební komise Josefa Kolby. Někteří z hráčů se poté přesunuli na afterparty do lokálu pana Šebesty. Roháček po několika ročnících opět dosáhl na první místo a prokázal skvělou formu. Fakta jako, že v semifinálové části nebyl v jediném zápase větší gólový rozdíl než dvě branky nebo nečekaný úspěch hráče Víta svědčí o tom, že dvojice Kameník – Roháček už netvoří neporazitelnou a o několik tříd lepší dvojici a že i šance ostatních hráčů se s odehranými zápasy zvyšují.
Celkové pořadí:
1. HC Dukla (Jan Roháček)
2. Ondřej Vít
3. -4. – Kami (Miloš Kameník) a Canada (Tomáš Niederhafner)
5. - 6. Jan Makeľ a Somálsko (Martin Nosek)
7. - 8. Lukáš Nosek a Zimbabwe (Zdeněk Háva).
1. HC Dukla (Jan Roháček)
2. Ondřej Vít
3. -4. – Kami (Miloš Kameník) a Canada (Tomáš Niederhafner)
5. - 6. Jan Makeľ a Somálsko (Martin Nosek)
7. - 8. Lukáš Nosek a Zimbabwe (Zdeněk Háva).
Prozatím nabízíme profilové portréty pořadatelů Jan Koháčka, Miloše Rameníka a autora plakátu Lukáše Tomana. Fotografie ze samotného turnaje přineseme v dalších dnech.
Za „Natvrdlé“ pořadatele Miloš Rameník
Za „Natvrdlé“ pořadatele Miloš Rameník
3 comments:
Gratuluji k vítězství Janu Roháčkovi, blahopřeji k velkému úspěchu Ondrovi Vítovi a uznání všem ostatním. Vzkaz pro Miloše - nevěš hlavu a zlepši přípravu na 10 ročník turnaje. Je to jen sport a někdo prohrát musí, ale stejně jsi pořád mezi třemi (čtyřmi) nejlepšími. Ahoj Radoš
díky za organizaci, bylo to fajn. jen myslím, že to finále skončilo 4:2, ale to je jedno. na desátý ročník vezmu i naši stigu, takže by mohly být tři kluziště. ať to stojí za to :)
každopádně - OREL!
Je možný, že výsledek byl 4:2. Jak šlo o poslední zápas, tak jsme ho už nezapsali do tabulek a paměť (má i Rohyho) asi zklamala. Díky za opravu i účast. Zase za rok.
Kami
Post a Comment