CaplanCa Cup 2009

Turnaj ve stolním hokeji Stiga nazvaný CaplanCa Cup se letos konal již po deváté. Zásadní novinkou oproti předchozím ročníkům bylo, že se hrálo najednou na dvou hřištích, na starém a s drobnými nedostatky použitelném kluzišti a na novém ministadionu, který se podařilo zakoupit díky TJ Orel. Zápasy ve skupinách se oproti minulým ročníkům podařilo odehrát za polovinu času.

V pátek 5. června se ve večerních hodinách v Konírně sešlo šest hráčů (Miloš Kameník, Jan Roháček, Tomáš Niederhafner, Zdeněk Háva a bratři Lukáš a Martin Noskovi). Ohlášeni ještě byli Karel Mareček s Petrem Kubalou, místo nich ale přišli „neohlášení „ Jan Makeľ a Ondřej Vít, kteří se stihli zapojit do bojů ve skupinách.

Ondra Vít zřejmě i díky svým právnickým zkušenostem prosadil (s přihlédnutím k, v té chvíli, ještě očekávaným hráčům Mareček a Kubala), že ze skupiny postoupí do semifinále tři hráči (místo plánovaných dvou). Vítězové skupin (Kameník, Niederhafner) postoupili automaticky, o zbylá dvě místa se poprali vždy druhý s třetím z protilehlé skupiny. Do skutečného semifinále tedy postoupili k výše zmiňované dvojici Jan Roháček a Ondra Vít (na úkor Jana Makeľa a Martina Noska). Překvapení se zrodilo hned v prvním semifinálovém zápase, v němž neznámý brněnský hráč Vít za mohutné podpory publika vyřadil v prodloužení (2:1) favorizovaného obhájce loňského vítězství Miloše Kameníka. „Ondra není nezkušený Stigista, v prvním zápase jsem ho sice přehrál o 4 branky, ale v semifinále jsem bohužel nehrál, co umím a on perfektně bránil. Prodloužení je už vabank a čekání na štěstí nebo smůlu, jako tomu bylo v mém případě. Měl jsem od začátku vše vsadit na útočnou hru, otevřít obranu a víc riskovat, přizpůsobil jsem se jeho hře a to byla má osudná chyba,“ svěřuje se Kameník, který však nevěší hlavu a upíná síly k jubilejnímu desátému ročníku. „Co říci k jednoznačné podpoře Víta v hledišti? Z hlediska organizátora říkám, že podpora papírově slabšího soupeře je sympatická a pro něj jistě velmi motivující. Z pohledu poraženého hráče však musím konstatovat, že stále žijeme v onom závistivém Česku, v němž se úspěch a schopnosti nejen necení a nepřejí, ale i trestají,“ povzdechl si ještě jízlivě vyřazený exšampión. V druhém semifinále vyřadil Roháček Niederhafnera hladce 2:0.

Finále předvedlo soustředěnou hru bez dramatických výkyvů. Roháček se brzy ujal vedení a zápas po zbytek času držel zápas, který skončil 3:1 v jeho prospěch, pod kontrolou. Třpytivou trofej převzal z rukou zástupce volební komise Josefa Kolby. Někteří z hráčů se poté přesunuli na afterparty do lokálu pana Šebesty. Roháček po několika ročnících opět dosáhl na první místo a prokázal skvělou formu. Fakta jako, že v semifinálové části nebyl v jediném zápase větší gólový rozdíl než dvě branky nebo nečekaný úspěch hráče Víta svědčí o tom, že dvojice Kameník – Roháček už netvoří neporazitelnou a o několik tříd lepší dvojici a že i šance ostatních hráčů se s odehranými zápasy zvyšují.

Celkové pořadí:
1. HC Dukla (Jan Roháček)
2. Ondřej Vít
3. -4. – Kami (Miloš Kameník) a Canada (Tomáš Niederhafner)
5. - 6. Jan Makeľ a Somálsko (Martin Nosek)
7. - 8. Lukáš Nosek a Zimbabwe (Zdeněk Háva).

Prozatím nabízíme profilové portréty pořadatelů Jan Koháčka, Miloše Rameníka a autora plakátu Lukáše Tomana. Fotografie ze samotného turnaje přineseme v dalších dnech.
Za „Natvrdlé“ pořadatele Miloš Rameník