Poslední dva odehrané zápasy se Orlu opět zrovna nevydařily, ale kdo byl v hale viděl, že ani jeden ´špíl´ nebyl jednoznačně v rukou soupeře.

1.FC Sportovka 3:5: Tento zápas byl podstatně vyrovnanější, Sportovce chyběly opory, které hrály přípravný zápas ve velkém fotbale. Dlouhou dobu bylo skóre 0:0 a to i přes časté výpady aktivního útočníka Hrona, který však svými střelami po zemi dával gólmanovi ORT ideální prostor k zákroku a tím sám sebe přiváděl k bezmoci. Hra byla vyrovnaná a Orel i produktivní, z minima vytěžil maximum. Skóre se ale měnilo vždy jen v remízu. V jednu chvíli Orel málem přišel o gólmana, když před střetem s Vejmělkem vystřelil útočník soupeře bodlem a trefil brankáře stojícího těsně za brankovištěm do ruky. Myslím si, že tady sudí Orlu pomohl. Co přehlédl v první půli, se už v druhé nedalo, hráč Sportovky dostal skákavý pas na bránu, tuto situaci gólman ORT řešil vyběhnutím daleko z brankoviště a výskokem. Útočící hráč ve snaze o lob trefil jeho rozpohybovanou ruku a následovala červená karta a dvě minuty v oslabení.
Do brány se tedy postavil Vlasta Rod a nedokázal zabránit dalšímu přídělu. Ironií je, že v závěru zápasu dokázal Orel dvakrát skórovat hned po inkasovaném gólu, na plnou redukci
stavu však bylo pozdě.
V obou zápasech se v určité chvíli naši hráči snažili až moc, v přemíře snahy buď udělali kiks nebo se jim míč zamotal mezi nohy po slibném pasu. Mnohdy jakoby hledáme soupeře ve vlastních řadách, už to není o radosti ze hry a tím se vytrácí i bojovnost-bohužel pro ORT...