V pátek nám sprchlo, tak se to dohodlo, sešli jsme se na floru v tělocvičně na intru. Připadalo mi to jak po sto letech, ale prostě jsem tam jen dlouho nebyl.
Vrátil se nám zpět do sestav Petr Kubala, bojovníkem zůstal i po zranění, to je bez debaty. Otázkou zůstává, jestli by to někdy neměl někdo pískat, nebo si k tomu třeba něco říct, o těch pravidlech toho vlastně moc nevíme, ale i základní pravidlo hokejka ne nad boky se příliš nedodržuje. Jiná věc byla samotnej ten flor, sešlo se nás trochu víc a bylo to opět ucházející a mělo to náboj.
Postrádal jsem Zudu, ale ten to zřejmě nevěděl, pohybově mně překvapil Kája Mareček, byl opravdu dobrej, zřejmě to dělá to peněžní zázemí (vtip - ha ha), byl rychlejší než kdy předtím. Hrál jsem s mladejma borcema a vyhovovalo mi to, až na toho posledního, kterej tam byl jak pěst na oko, řekl bych skoro na obě oči, toho ovšem neznám. První dva zápasy jsme hráli opravdu dobře, pak jsme odpadli fyzicky. Nejostřejší bitva se rozhoukala mezi Vojtou, Špínou a Kamim v jednom týmu a Rohym, Makelem, Lucasem v druhém, to bylo opravdu maso.
Důležitý je, že jsem si zase zahrál, zahrál a bavilo mě to, vážně bavilo, to se mi poslední dobou na floru moc nestávalo.
No comments:
Post a Comment